Po delším rozhodování jsme se rozhodli zajet do Itálie. Již v loňském roce jsme zaregistrovali na FCB reklamu na tento závod. V té době jsme ovšem byli jasně rozhodnuti pouze pro Hunt the Wolf a další závod pro nás vlastně neexistoval. Dnes sedím a píšu tento článek přímo uprostřed Toskánska a přemýšlím, co vlastně chci napsat. Najednou se myšlenky přímo hrnou jedna za druhou a nestíhám je ani psát. Nyní jsou přejímky a náš Bydlibus stojí přímo vedle nich. Stroje které zde vidíme a známé tváře z Rumunska, které pozorujeme napovídají ke skvělému zážitku. Pozorujeme zde místní jezdce i jezdce ze vzdálenějších koutů evropy. Nejsou zde výjimkou Španělé, Švédi, Poláci, či jezdci z Rumunska. Známých tváří stále přibývá a jediní tu chybějící jsou Češi.
Dnes dopoledne jsme se jeli lehce projet po okolní krajině. Z našeho úhlu pohledu se bude jednat a zajímavý závod, který bude lehce do Rumunského HTW a lehce napovídá i rychlostní závod např. Baja. Jeli jsme po stopách jezdců, kteří se motali po okolí. Terén je spíše zatím skalnatý. I to zaručuje skvělý zážitek a hlavně zajímavé fotky. Brodění potoků a dlouhé výjezdy z Rumunska zde asi nebudou, nicméně jsme zatím pokořili jeden potok a pár hezkých výjezdů zde také bylo. Myslím, že se máme na co těšit.
Měli jsme možnost následovat i zkušené jezdce ze Slovenska, kteří patrně ačkoli neznaje místní lokality, jeli jako o závod a byla radost jet za nimi. V trialovém terénu nás skutečně velmi jednoduše strčí do kapsy. Z České republiky zde bohužel není žádný jezdec, který by reprezentoval náš stát a proto snad příští rok a snad i za přispění tohoto článku se zde budeme moci setkat i s českými jezdci.
První den jsme se spíše snažili rychle zorientovat v prostředí. Jeli se dva po sobě jdoucí okruhy, které na sebe navazovali. Celkem měli oba okruhy 120km a byla to směs terénu a rychlostních vložek. Spojnice mezi trialovými pasážemi byly skutečně rychlé. Není zde žádným překvapením, když jezdec projede okolo nás i při rychlosti 100km/h.
Výsledky po 1. závodním dnu nám tu mění z minuty na minutu, tudíž nelze vypisovat kdo jak dojel a zcela otevřeně se můžeme všichni podívat přímo na online výsledky jezdců. Dnešní den byl přímo stvořený pro jízdu. Lehce prašno, ale krásných 17 stupňů. Nebe bylo bez mráčku a jediné, co mohlo našim jezdcům lehce tvořit vrásky na obličeji, byla rokle. Tu museli všichni jezdci ATV absolvovat. Na videu a ani na fotkách nevypadá nijak složitě, nicméně mnoho zkušených jezdců si na ni vylámalo zuby.
Pro druhý závodní den si pořadatelé připravili poněkud kratší trať, která měřila cca 50km a proto se jela hned 2x. Poněkud nás to překvapilo. Věděli jsme, že dnešní trasa bude cca 100km a bude určen čas na její zdolání do 8hodin jízdy. Nicméně jsme byli skutečně velmi překvapeni, když jezdci dorazili do cíle a tam jim řekli “ znovu a lépe“. 🙂 Byla to zajímavá zkušenost a mnozí jezdci byli překvapeni. Na konci dnešního okruhu byla nádherná rokle, kde se sice velmi obtížně fotilo, nicméně o to hůře se tam jelo. 🙂 Rokle byla úzká, skalnatá a hlavně příkrá. Zajímavá zkušenost. Chtěli jsme do rokle vjet taktéž. Bylo nám to zakázáno, protože by naše sportovní pojištění nemuselo krýt možné zranění.
Podstatné ovšem zůstává, že se celý závod zatím obešel bez zranění. pár lehčí závad na strojích a jedno utržené kolo.
Třetí a poslední den závodu byl nejspíš nejlehčí. Trať měřila pouhých 60km a jezdci se začali vracet po cca 4 hodinách. Jednalo se o jeden okruh, který nebyl nikterak složitý. Jelikož jsme měli trasu, tak jsme si odpoledne zkusili trať projet celou na jeden zátah. bez nutnosti fotografování, či jakémukoli jinému zdržování. Musím říci, že jsme si ji skutečně užili. Poslední den byl skutečně pouze o kombinaci rychlosti a trialu. Ani jsme nečekali takto jednoduchou trať. První den jsme se zapotili mnohem více.
V celkovém shrnutí musím říci, že se mi náš výlet, vzdálený cca 1300km od domova líbil. Vyráželi jsme plný očekávání a to se naplnilo. Ačkoli se spíše jedná o rychlostní závod, tak trialové pasáže nás naplnili. Zvyklý z Hunt the wolf jsme očekávali spíše převahu kopců, kamenů, roklí Apod. To se bohužel nenaplnilo, ale stejně tak na závěr musím říci, že nelituji těch 15 hodin za volantem obytného auta do cílového Toskánska. Ani problémů, které nás pronásledovali při návratu do ČR v souvislosti s Coronavirem. Nadšeni jsme se vrátili do ČR a zase budeme zde, v naší lokalitě krásného středočeského kraje vyhledávat nové rokle, nové možnosti a hlavně vyhledat i naše vlastní nové limity. Nyní se už zase začneme klouzat po krásách naší republiky a budeme se těšit na závod Hunt the Wolf, kam se snad opět vydáme a budeme sledovat naše jezdce v této nejtěžší možné soutěži, která bude snad opět skvěle připravena na novém místě někde v Rumunských horách.
Za náš i Váš Quadclub.cz
Jan „Doktor“ Hod a Pavel “ Kyklop“ Tuháček