Vstup zakázan.
Vstup zakázan je asi nejpřesnější vyjádření našich pocitů před odjezdem. Do poslední chvíle jsme bohužel netušili, zdali zvládneme vůbec odjezd do Itálie. Situace okolo cestování, vstup do Itálie a spousta administrativních požadavků pro cestování. V podstatě jsme nakonec nesplnili asi vše, ale co na plat. Odjezd je odjezd. Termín byl hraniční a tentokrát jsme museli odjet bez Pavla „Kyklopa“ Tuháčka. Zato jsme inovovali náš team o dva nové členy. jako první se k nám přidal Zdeněk „fantastic quad“ Výborný a Petr „Péťa“ Klabouch z Jižních Čech. Odjezd byl na spadnutí a potvrzení od pořadatele přišel až v podstatě den odjezdu.
Nakonec tedy jedeme a vzhledem ke vzdálenosti jsme se museli sejít až u Brenneru. Vzhledem ke vzdálenosti a časovým možnostem jsme museli spěchat a proto jsme jeli v podstatě bez zastávky. 1200km a únava se na nás podepsala, ale dojeli jsme. Rychlé přivítání, rozbalení zázemí a po rychlé údržbě strojů, na kterou jsme samozřejmě měli dostatek času v ČR, jsme padli a spali.
Následující den nás čekal ten správný kolotoč. Po ránu rychle namontovat GPS traker, připravit navigaci, kouknout na technickou přejímku a pak už rychle na kvalifikaci.
Kvalifikace byla letos náročnější, než si jí pamatujeme z předchozích ročníků. Byla v ní rychlost i technická náročnost v podobě několika menších trhanových pasáží. To nás již mělo upozornit, že tentokrát to bude malinko techničtější. Musím uznat, že jsme se do těchto končin tak poctivě nepřipravovali a ani množství náhradních dílů jsme tomu neuzpůsobili.
Následující závodní dny se skutečně nesli v duchu trialu, rychlosti i záludných pasáží. Ohromná úmrtnost strojů. Mnoho velkých i malých pádů. Většinou ovšem chybou jezdců. Nedostatečné připravenosti strojů i jezdců byla patrná na každém kroku. Borci jezdili sice dobře, ale mnohdy až moc spoléhali na své stroje a fyzika si vybrala svou daň. Nedostatečně vyčištěné chladiče se mnohdy postarali o perné chvilky každého zhruba 4tého jezdce.
Většina jezdců jsou pro nás již známé tváře a ti většinou tušili, do čeho jdou. Tentokrát ovšem si pro nás pořadatelé připravili výrazně vyšší stupeň obtížnosti. Proto mnoho z nás bylo překvapeno z náročnosti terénu. Ještě minulý rok byly trasy spíše koncipovány primárně cestami a občasně nějaká složitější pasáž. Nyní se dá říci, že to bylo opačně. Všeho bylo tak akorát. Na můj vkus se mnohdy páčit na kolmou skálu nebylo úplně vhodné. Pro pár prvních to museli být super, ale pro 10 jezdce už to nebylo k vyjetí. Proto se v těchto místech tvořili kolony a závodníci se museli zbytečně navijákovat. To ovšem mohlo býti i motivační pro všechny jezdce.
Jediné, co by se reálně mohlo vytknout tomuto závodu je relativně malá plocha, na které se závod jede. Nicméně je to pochopitelné, pokud přihlédneme ke skutečnosti, že se závod jede v podstatě uprostřed Toskánských hor.
Po dlouhé době musím říci, že jsme nebili na takto vydařených závodech. Organizace po Italsku, ale tentokrát relativně přesná. Spousta záludných míst, technických pasáží, ale i mnoho ryhlosti, cest a přašného prostředí. Nádherné prostředí, vynikající technické zázemí a spousta přátel z celé Evropy. Nedokáži to shrnout do jedné poslední věty, ale pokud si chcete pořádně zajezdit v únoru, tak můžeme jedině doporučit. Za nás se jednalo o závod, na který se rádi vrátíme a tentokrát……. No nechte se překvapit.
Za celý team Quadclubu Jan „Doktor“ Hod, Petr „Péťa“ Klabouch a Zdeněk „Fantastic quad“ Výborný.